Smyslem mého posledního blogu nebylo vyvolat diskusi,, kdo by
mohl následovat ve vizuálním umění "světovost" Magdalény Jetelové.
Avšak bylo zajímavé(možná spíše příznačné) vysledovat, občas "vtipné" reakce".
To
o čem měl být můj poslední blog, bylo spíše zamyšlení se nad zdejším
fenomenem, který neomylně v celých svých kulturních dějinách
odmítá(na rozdíl například od Poláků!)uznat své výrazné jedince a sráží
je do svých malicherností a zlobné provinční malosti(závisti) a ještě z
toho má radost a potěšení!
Chtěl jsem, spolu s vámi, najít,
vlastně ani ne najít, ale spíše si na konkrétním příkladu znovu tuto
naší slabost(eufemisticky vydávanou za přednost)uvědomit.
Nechtěl
jsem tudíž nastavovat kritéria v posuzování světovosti, ty se jaksi
přirozeně a smysluplně "selektuji" v obsazích prací jedinců.
Nikdy se však negenruji automaticky, ačkoliv se to může někdy takto jevit.
Nevyhýbám
se ani sarkasmu, který správně "napadá" i tato možná kritéria, ale mám
jen jednu podmínku pro tento druh sarkasmu a ta je jednoduchá:musím
relevantní a fundované argumenty.
Prázdný řehot je jen oním pověstným vychcaným čecháčkostvím, které se tak rádo poslouchá.
Samozřejmě všechny blogy světa(spojte se) to unesou. No a co!
Mimochodem
zatim ani jeden z vás co jste do diskuse zapojili (díky!), neřekl(takže
žádní Davidové!) doposud nikoho z těch dalších tří-čtyř vizuálních
světem respektovaných umělců(je však pravdou, že jsem architekty neměl
v tomto případě na mysli!, takže Jiřičná, či Kaplicky, proč ne).