Rzhovor byl pojmenován:
Knihy dokážou otřást světem
S filozofem Václavem Bělohradským o kýčovitosti Babičky Boženy Němcové nebo
o přínosech i rizicích internetu.
Mimo jiné v něm V.Bělohradský říká také to o čem, možná zbytečně, dumám, cituji:
"Internet je něco radikálně jiného, jeho jádrem je
komunikativní hojnost. Přináší proto problémy typické pro epochu hojnosti, jako
je například zamoření veřejného prostoru komunikačním odpadem. Všude se množí
nerelevantní sdělení, ale jak rozlišit mezi relevantním a nerelevantním v epoše
„přemíry informací a znaků“? Může nějaká legitimní autorita vnést závaznou
hierarchii do dravého proudu, který odplavuje všechny znaky někam do moře, v
němž se každý smysl rozpouští? Na blogu či blozích – je-li ten plurál legitimní
– nelze založit národy, ale to je dobře. Jenže jaký typ společenství vznikne z
internetu? Považuji za nebezpečný fenomén Second Life, celý ten virtuální
paralelní svět, kde můžeme žít „druhé životy“ skrze naše avatary. Znám pár lidí,
kteří tomu obětují všechen volný čas. Vycházejí už i průvodci po tom paralelním
světě, který má ostatně svou měnu i policii. Ve Švédsku je prý v běhu proces
proti člověku, jehož avatar znásilnil avatar nějaké ženy, a ta ho udala…"
Hmm, jinde cituje toto:
"Podle Kundery romanopisci jako žháři „podpalují
předinterpretace světa“, prudce osvětlují zákulisí většinových definic světa,
odhalují, kdo je jejich pánem a čemu slouží. Před-interpretace světa je jen
účinnější výraz pro to, co jsem nazval „hegemonie“ neboli vláda slov, jejichž
politická služebnost je zamaskována. Knihy mění svět tím, že jej interpretují.
Interpretovat znamená vidět, že vše, co jsme a co děláme, je odpovědí na otázky
těch, s nimiž sdílíme svět. Svět nelze nikdy definovat poprvé.
Hmm, rád vám přináším tyto informace a jaksi si je "zcizuji"
pro potvrzení mých názorů , i proto vám na závěr přpíší poslední citaci
z onoho textu V.Belohradského, cituji:
"Knihy, jako je Mein Kampf, vycházejí neustále,
jenže zůstávají na okraji zájmu společnosti, jsou to projevy periferie, která
umožňuje vzpouru proti konformismu centra, a proto v sobě ukrývá sice velké
tvůrčí možnosti, ale také nebezpečné démony, kteří čas od času „ovládnou celou
společnost“. Stává se to zejména v dobách morální paniky, kdy lidé mají dojem,
že jejich „všecko“ je ohroženo vetřelcem zvnějšku, ať už je to Žid, islám,
levičák nebo zelený aktivista. Není to přece tak dávno, co demokratická Francie
dala hodně hlasů Le Penovi nebo Liga severu získala většinu v italských městech
„ohrožených“ přistěhovalci. Podobné věci se dějí i v příkladně demokratickém
protestantském Holandsku. Nezapomínejme nikdy, že Hitler nebyl Němec a Stalin
nebyl Rus, přišli z periferie. Knihy, jako je Mein Kampf, nemá smysl vyvracet,
je třeba usilovat o to, aby se nestaly v určité dějinné situaci výrazem obav
většiny. Myslím, že v Česku příkladem takové mentality periferie je ideologická
pravice vykřikující svá zjednodušující klišé z osmdesátých let na komentářových
či publicistických stránkách deníku MF DNES.
Příště vám rad přinesu něco malého textu jiného,
pozoruhodného filosofa, sociologa prava Jiřího Přibáně :
Ideologie vyklízí kulturní pole
O proměnách jedné
Adornovy metafory
Hezký zbytek léta a ti co to mají blízko, přijeďte třeba tuto sobotu 18.8.2007(hezké počasí sebou!) na ukončeni letošního Mikulovského sympozia na tamní zámek v 18 hodin – vernisáž prací, které tu během měsíce vznikla- koncert Laura a její tygři atd.