Vidění beze jmen
(2655 slov)
Neviděl nic lepšího než
šílenstvím, hystericky obnažené cáry lidí
vlekoucí se za svítání všemi ulicemi a zoufale
plačící s pouličními psy,
děvky s andělskými prdelemi, celé žhavé po
placeném nebeském kontaktu a s hvězdnou píčou
v diamantové noci,
jak v tichu a v hadrech a se zapadlýma očima
podnapilé vysedávaly a kouřili vše
v temnotě bytů s chlórovanou vodou, kde snily
ve vrcholcích galaměst a mluvily o dětech,
kterým odhalily mozky jen pro radost z nenarození
jen aby v TV spatřily pouštní anděly, jak se potácejí
zhnuseni po střechách činžáků,
zhnuseni univerzitami a do běla rozzářeni
v halucinacích o konečném džihádu v tragédii
Vyššího uzření mezi válečnými technoidioty,
které vyloučily z vědomí pro dokonalé mystifikace
děsivých tónů na parapetech rozkřáplých skeletů,
svatí jež trpěli onanií v nevymalovaných zdech nazí
a pálili peníze v letadlech mezi mrakodrapy
v modlidbě za všemi rohy Hrůzy,
milenci s olovem na penisech, kteří zvraceli svátost do umyvadel
s opaskem věčnosti pro bezvěrce,
kteří plivali oheň v mramorových hotelích, když se stud měnil
v benzín v Rajské zahradě, smrt, nebo noc co noc
zasvěcovali svá torza
pomocí dní, pomocí vzteku, pomocí spálených
můr světla bez ocasu a nekonečných slov v pokleku,
temní ve slepých ulicích, zahaleni hrůzným mračnem v naději blesků
v duši, milující pospolitost v hlubokých očích, bez stesku
Pozemskosti a svým dechem osvětlující celý ten nehybný svět Víry
mezi nimi,
zemzelený mech továrních hal, zmizelých za stromy, hřbitovní
nasládlost vůní podobná vínu pod okny střech, výkladní
chlad plný omamných chtění, neónově
vyhaslý street art, zachvělý bez slunce a měsíce
a stromů za umdlelých zimních soumraků
kdekoliv, velkohubé žvásty a konejšivé
královské krédo snění,
děti co se připevnili k rychlosti plní adrenalinu na
skvělých tripech ve víření barev do svatého Mizení
a gumovali se čímkoliv, dokud je zrádci
a zbabělci neudali se zkřivenými ústy, mozky
vybušenými k tuposti a zbavenými velikosti do
zmrtvělé nudy upravených parků a zahrad,
ti co se líbali zdánlivou noc v nejasném podzemí
v náručí, sevřeni dotyky umilováni závratí
každé odpoledne nad domy u bývalého
kina se jménem k nezapamatování, v třeskotu osudu na computerovém
modelů bojových trenažérů,
ti co mlčeli řečí milióny hodin bez přestání, dobře oháklí
v officech, v bowlingových centrech, v posilovnách, v byznysclass,
nadoraz,
jak pohlcený dav zbohatlých zběhů, vrhajících se
ze skel, z okenních rámů, ze šoku ( z krizí, z impotence, bez lásky)
pod vlaky jak z odvrácené strany měsíce,
klábosící, ječící, zvracející a šeptající nezvratná fakta
i jakoby vzpomínky a anekdoty s každodenními přípitky na kuráž ze strachu
z nemocnic a kriminálů i vzdálených nekončících válek,
když dávno s prázdným zrakem navždy a
neodvolatelně vydávili v délce sedmi dnů a nocí
všechen intelekt už jako žrádlo pro psy útrpně házené na
asfalt prorostlý betónem,
ti nejasní co se propadli do nicot, plní všelijakých prohlášení
a přitom doufali ve svou viditelnou stopu jak u dvojsmyslných
pohlednic všech úžasných sluncí Jihů,
zdrceni asijským potem exotických kurev a tanečnic
plni čínských rozbřesků, když jim v nezvykle
zařízeném pokoji zarazili čepel nože do hrdla,
poutníci půlnocí sem a tam po kamenech a hluku
nádraží, kam jít a odešli
a nevyžádali si chvějivě žádná zlomená srdce,
plánovači v kouři cigaret v luxusních dobytčácích,
na kolech, v proudu turbín padajících v moře nenalezených
skříněk noci,
ti co studovali Deborda a bůhví co ještě, trpěli studem u sv. Jana od Kříže,
ctili telepatii, ctili sefirotické stromy kabaly, neboť nebesa
bláhově ulpívala na jejich nohou Kdekoliv,
kdekoliv kde cokoliv znělo jako intiuce a cokoliv znělo
šílenou radostí plné obyčejné svátosti, kdekoliv
v ulicích s vizí, v ulicích plných utopií i bezmocných bytosti
kteří doufali, že jsou jen šílení, když se neprozrazeni
třpytili pro expresní zpopelnění,
kteří lovili vyplavené fošny dříví z moří z potopených ukrajinských trajektů
na vlastní kříže a kůlny plni deště ve světlech rodin
dotyku i dělnických samozvaných hlídek,
ti dávní co jim vlasy uzrávaly pod sponami, hladoví a osamělí
a zuřiví, když hledali hospodskou spravedlnost a našli jen 1000 TV kanál
nebyli to žádní kámoši, tak co
pokonverzovali o vyholených vagínách a Věčnosti,
a netušili nic o Abú Ghrajb, jež se mezitím stala turistickou atrakcí,
ti bez erekce, zešedlí, už jenom zvrácení jak jejich představy plné arogance,
zoufalého zla nasátého smradem poezie co nikdy,
nikdy nestrávili, pyšni na to co nepoznali