pár megakokteilů v tanci
na jedno použití, plni nacistických idolů krásy
a
všemožných taky sběratelů opálených klientů cestovek,
ale i s velkýma kozama, tak smyslnýma
v
jejich cikánské kůži, zvláště když řvali z oken na ultrakriply
kteří
v rámci čistoty rozdávali nesrozumitelné letáky,
když všem slušným měšťákům
vypálili cejchy do paží i na tváře
proti
černým, žlutým, v rámci zachovávání tklivého domova
kteří mrdali v zákulisí
plni okovaného hekání
pak
plakali a dál se svlékali, zahaleni vlastní děsivou nudou
street
street street street street
nic
není potom a potom ztrácí smysl
to oni, my se s pláčem
zhroutili v bílých tělocvičnách, s ostychem
kdy
ještě něco zbylo, ale jen cca na 8-9secund,
kdy
Che byl už jen holywoodský herec a Sacharov už nic
mrtví co nás pokousali na krku
a pištěli jak námezdní umělci
v pronajatých
studiích bez zločinu, přesto plní
provinění
jakoby
zapomněli na připravované pochody míru, nenásilí
pederastie a opojení,
kteří se modlili, ponořeni do
pastí nádherných, teplých sevření našich kund
a
z povrchu těch těl mávají genitáliemi jak vlastními rukopisy,
které však nejsou pro zapomnění, ale ani ke
spálení,
bože
tak snadné, tak rychlé, tak
prosté,
plné
zhulených serafínů spadlých z něžností, z Piet i z blbých pultů
Zverimexu
a každý den se mohli vidět v nachu
zahrad
daleko
od zahnědlých trávníků veřejných parků
plni
semena na rozdávaní bez genetických vad
přesto donekonečna vyhlíželi tu
jedinou a raději uhýbali pohledem
uvzlykaní
na nárožích co už nárožími nebyla,
teda možná ještě byla pro ty co
se blonďák anděl pokusil proklát
mečem,
penisem(nablblá paralela)
ti co v sobě nechtěně
zabili dvojče, které se však začalo mstít pozdní nohou
v jejich mozku
v osudu, v sebelítosti, na tváři
zvlčelé virem zabité topmodelky,
které uřízli chodidla, pak ruce zlaté nitě
ach
Brazílie
nezbyl čas na nenasytnou masturbaci
s lahví od čehokoliv
s výkřikem
po milenci,
na
posteli, podlaze koupelen
pamatuješ,
když jsem ti viděl do očí a na tvůj horní ret nad mým pohlavím
s vizí
divokosti tvého chtění, při vědomí
mého
spermatu
pamatuj a prosím zmírni mé obrazy, stlač trochu dny, měsíce, roky
v
zapadajícím slunci a ráno zkus utřít krev z mých dásní
jako
led vyklopený z kýblů na dvorech plných chcanek
nebylo
nahých v jezerech
nebylo těch co se vyjelo kurvit
v oblacích, oparech všelijakých místodržitelů
nebylo
utajených hrdinů
těchto
básní,
jen
prach na autech
prach
na prázdných parcelách developerů,
po
povodních i na vrcholcích hor,
v jeskyních
prach
na hajzlech s logem džentlmenů a dam,
prach mezi zuby před slinou, kyselinou rozežírající
okraj cest
vyvoleni, šťastni se strachem
z vlastní moci
beze
snu ve spánku
děti
zmlklé, vyhrabané ze suterénů neslyšné
nelítostné
duté hrůzami bdělých
bestií
co hryžou svou bezmocnost v rohových prosklených bytech
a s oblibou serou na pohlazení které je
přetrvává
bez otců, hrdi na svou
výjimečnost co ukradli
v zasněžených brlozích když čekali na svou
příležitost
pára
a opium nadřazených
melodrama v píči
sráze
břehů strmost
bez
soudu, nakrmeni jedineční
budou
obdarování navěky vavřínem bez trnů,
výprodejem, slevou na dotyk těl
s gumou i bez
na
bahnitém dně
když se dávili jikrami sumců,
kopýtky daňků i muflonů
když se dojímali nad bolestí ulic kam
se báli chodit
pro špatnou hudbu a hřebíky v očích, dlaních
v rozervaném konečníku,
ti co tiše hráli na svých zdech,
kteří vykašlávali v pátém v šestém
v sedmém patře
plamen,
s útěchou svých nejbližších obklopeni nebem, obklopeni
hrou
na něco čemu ani nechtěli rozumět plni různé teologie,
kteří každou druhou noc něco
čmárali
zvídaví,
plní podivných zaříkání, formulí,
po
kterých nešlo jen tak usnout, natož v náručích
těch co milovali sebe, ale pak i to čím se nestali a nikdy
nestanou,