Bylo příliš brzo zrána, kdy se
nechtělo vstávat, neboť i bolest lenivěla
a ukradla
jejich(mé taky) mozky a fantazii
Jméno. Bratře. Ženo. Ty. Laskavosti
pro
momentální soucit a parchanty(v dobrém) běsnící,
ale
už bez buzerace vojenských machrů, my plačící
zahaleni
mlhou bez zipů
Jméno. Jméno. Úzkosti
koncentrované v díře prdelí. Jméno
ztracenče.
Příbuzný. Jméno opuštěné, zjihlé jen v rozsetí
do
polí na rozcestí
Jméno jak prokleté vězení! Jméno
zprzněné
hejnem
bez žalu,
Jméno,
tvé zlo je má možná poprava Jméno
ztuhlé
v polštářích pod mou hlavou ve dvanácti letech. Jméno bez vlády.
Jméno bez rozmyslu sobě cizí přesto pravé. Jméno,
tvá
plasma
není jen TV. Jméno, tvoje prsty jsou
kopií
kopií kopií, Jméno, tvé se propadá trochu kanibalsky!
Jméno,
tvůj sluch zastřelil bílého daňka s vnitřnostmi pro kance
Jméno, osleplo jsi v záblescích
naděje na domov. Jméno tvé
mapy
neznají slitovaní
bez
konce. Jméno, růst růstu skřehotá
v grafech tam nad řekou
Jméno,
prolnuté v sítích, vlastních, cizích
jen
tak.
Jméno tvá subreta je nafta subreta
s pihou.
Jméno
tvůj strach je rukojmí jak vyšité logo nadnárodních bank a korporací Jméno,
trpíš
roztříštěným géniem. Jméno osude
v
impotenci! Jméno tvé jméno
je Jméno!
Jméno prolézám tebou! Jméno
žiji v tobě
sním
o smyslu! Tak pochybný ve Jménu! Lehce otráven
opravdu
jen lehce a ve Jménu vykastrovaný .
Jméno nerozumím příchodu
z bodu A do bodu B, ani jejich mocnině nad městy.
Jméno
ubíjím žárem nočních lampiček prostor před postelí. Jméno, tys
mi zahnalo
přirozenost, která ji nikdy nemohla být!
Jméno,
zradím!
Probuzen
a skrze mraky vidíš vířivý popel, to ufo
oblohy!
Jméno.
Jméno. Steplalé břečky k nevypití.
Tolik
běžných, všedních démonů na ulicích,
v továrnách,
neexistujících národů.
V těkavém
zraku blázinců, kde si kdekdo honí ocasy, frndy, naše obludné
bestie.
Nebyl jsem sám, ani na přístrojích
Kapka po kapce, v modlách
Jmeno tak ubohé!
Není a přesto mi zvoní v uchu, klape zvonek
čelistí,
bože,
jo bože rvu si vlastní nehty, přidávám magi na krajíc chleba,
Jo
asi Vize, možná i Znamení postraní
halucinace, zázraky, extáze,
sny, adorace, temné komory pro
osvícení, víru, pro nahatý baby v plechových skříňkách
mentálních
sraček, proč ne.
Lomy co každý druhý
čtvrtek vybuchují přes řeku a jejich
kameny
odnesla
potopa ke zjevení pro budoucí pomníky
a
plno sebevražd krásných
tam
dole na skalách,
tak moc to bylo všechno vidět,
tak moc ,
horečnaté
oči, upřímné výkřiky co všemu dávali
sbohem, hlavně sobě,
ale
to nevěděly
a
rozkvetlé louky voněly jakoby nic.
Jsi to ty, když jsem šmátral
rukou od vedle,
a
nic už necítil, jsi to ty?
Jsi to ty sebou unesený,
svázaný
sebeúnosce
bez možnosti výkupného.
Jsi to ty, který si hlídá čas
vpravo dole na modrém displayi
doma
i v hotelích.
Jsi to ty, jsem s tebou
když vraždíš
Jsi to ty i když každý tvůj
odraz pohlcují žaluzie
vtipný,
milý, zákeřný.
Jsi to ty v mém městě,
krajině co mi samozřejmě dávno nepatří
i
když má placenta hnije tady v podzemí.
Jsi to ty v TV přenosech,
sestříhaných do idiocie
a
nemocniční lůžka hromadně levitují.
Jsi to ty kam letadla míří jen
pro zábavu
a
nadaní dobrovolně živoří, tak nějak s láskou.
Jsi to ty
kdo
nemohl souložit s pannou.
Jsi to ty s pravidelným
sexem, i když ráno to není ono
a
čekáš tak na hmat tmy
Jsi to ty v množství ikon
propojený
globální svěrací kazajkou, ale šťastný, opravdu,
bez
vědomí propastí
Jsi to ty
když
nevinní jsou skoro nesmrtelní,
ale
jen v totální zkáze druhých
Jsi to ty
potomek
s kapslí jedu mezi zuby
zatím
nezkousnuté
Jsi to ty
paranoik,
hysterik i blazeovaný cynik pro druhé
pro
sebe neboť není proč cokoliv měnit.
Jsi to ty
kdy
napodobuješ Ježíše zběhlý v marketingu.
Jsi to ty
co ze zadu střílí modu Marxe jak na čínských
hromadných popravách.
Jsi to ty
milovaný,
úspěšný se uvadlým pérem, usouženým ve fit centrech.
Jsi to ty
co
vlastní koma považuješ za skvělý důvod
vykoupit burzovní akcie a čekat
na
hřmící duši, na vítězství rozumných, charismatických vůdců,
to nikdy
nevíš.
Jsi to ty
v mých snech tak nevěrná(ý).